२.३३.१३

तस्यां चीरं वसानायां नाथवत्यामनाथवत् ।
प्रचुक्रोश जनः सर्वो धिक्त्वां दशरथं त्विति ॥

अन्वयः

नाथवत्याम् having her husband, तस्याम् that Sita, अनाथवत् like one without a support, चीरम् tattered (bark) garment, वसानायाम् while wearing, सर्वः जनः all the people, त्वाम् about you, धिक् इति 'fie on you', दशरथम् to Dasaratha, प्रचुक्रोश shouted.

Summary

Beholding Sita who was wearing a bark garment, like one without a support, though having a husband, all the people cried bitterly exclaiming O Dasaratha, fie on you.

पदच्छेदः

तस्यांतद् (७.१)
चीरंचीर (२.१)
वसानायांवसान (√वस् + शानच्, ७.१)
नाथवत्याम्नाथवत् (७.१)
अनाथवत्अनाथ–वत् (अव्ययः)
प्रचुक्रोशप्रचुक्रोश (√प्र-क्रुश् लिट् प्र.पु. एक.)
जनःजन (१.१)
सर्वोसर्व (१.१)
धिक्धिक् (अव्ययः)
त्वांत्वद् (२.१)
दशरथंदशरथ (२.१)
त्व्तु (अव्ययः)
इतिइति (अव्ययः)

छन्दः

अनुष्टुप् [८]

छन्दोविश्लेषणम्

स्यां ची रं सा ना यां
ना त्या ना वत्
प्र चु क्रो नः र्वो
धि क्त्वां थंत्विति