३.१७.१

तां तु शूर्पणखां रामः कामपाशावपाशिताम् ।
स्वेच्छया श्लक्ष्णया वाचा स्मितपूर्वमथाब्रवीत् ॥

अन्वयः

ततः then, रामः Rama, कामपाशावपाशिताम् to one who was overcome by lust, शूर्पणखाम् to Surpanakha, स्वच्छया with clear, श्लक्ष्णया with lucid, वाचा with words, स्मितपूर्वम् with a smile, अथ then, अब्रवीत् said.

M N Dutt

With a smile, Rāma jestingly addressed Śūrpanakhā who had been ensnared in the noose of love, in soft words.

Summary

To Surpanakha bound by the noose of passion Rama with a smile replied in a clear, lucid manner:

पदच्छेदः

तांतद् (२.१)
तुतु (अव्ययः)
शूर्पणखांशूर्पणखा (२.१)
रामःराम (१.१)
कामपाशावपाशिताम्काम–पाश–अवपाशित (२.१)
स्वच्छयास्वच्छ (३.१)
श्लक्ष्णयाश्लक्ष्ण (३.१)
वाचावाच् (३.१)
स्मितपूर्वम्स्मित–पूर्वम् (अव्ययः)
अथाब्रवीत्अथ (अव्ययः)–अब्रवीत् (√ब्रू लङ् प्र.पु. एक.)

छन्दः

अनुष्टुप् [८]

छन्दोविश्लेषणम्

तांतु शूर्प खां रा मः
का पा शा पाशि ताम्
स्वेच्छ या श्लक्ष्ण या वा चा
स्मि पूर्व थाब्र वीत्